Michael Goller

Michael Goller maluje a vytváří texty, vytváří texty a maluje. Někdy vedle sebe, často ale do sebe navzájem.
Možná je nejpronásledovanější a nejneúnavnější z členů skupiny Querschlag, u něhož úzce vedle sebe leží pochybnost o sobě samém a závrať z výšek.
Jeho malby jsou ornamentální, expresivní a vypravěčské v jednom, směšují prvky komiksu s abstraktní magií barev, chtějí rozrušit obsahovou přímostí a přitom zůstat čirým uměním. Realistický snílek, asociativně opisující, který chce očarovat vesmíry skrze poezii. Jeho obrazové popisky doufají např. od Zotročení Stvořitele přes Vykoupení ducha a Materie, což na obraze působí jako labyrintické poblouznění. Stále znovu jsou slova a věty zapisovány do maleb, většinou již nerozluštitelné se přibližují hieroglyfům. Šumění napříč časem, ve kterém se stýkají perspektivy, prostory se zavírají prostřednictvím barevných ploch, postavy a zvířata symbolicky zůstávají vězet někde ve vrstvách obrazu, kopance se roztahují a ruce mizí. Sem a tam nalepené, namalované pravoúhelníky normované podle DIN jako chladně vnikající přítomnost do jeho tvůrčího chaosu, s jiným kódem pro dorozumívání. Michael Goller však zůstává spjat se zemí, jako s ústy umazanými od nutelly nebo v rozhovoru se sáčkem čaje. Ironie a skrytý úmysl pokaždé, poetický je spíše ten vzadu ukrytý svět. Ve všech případech malby, které samy ze své smyslové substance vytvářejí protipól sentimentální estetiky zboží.
Dr. Ina Gille, Lipsko v květnu 2005

Michael Goller

Michael Goller je spontánní kolorista s obdivuhodným citem pro barvy, což se ukazuje v mnohotvárnosti malířských akcentů. Subtilní barevné partie smíchané z odvážných kombinací spektrálního barevného kruhu, propůjčují dílům jednoznačnou náladu, ve které se pak ta jemná nitka kresby odvíjí nebo jak na olejových obrazech vzdorovitá přilnavost kreseb vede až k pocitu, že obraz pukne. Obsahově jsou tyto práce svým důmyslným tématickým titulem pro cvičené oko lehce poznatelné i když to vyžaduje dávku trpělivosti tyto divergentní potenciály forem spatřit. Tady je Goller zcela otevřený. Jeho metafory pocházejí z našeho fyzického světa nebo lidských a zvířecích tělesných forem. Nápadné přitom jsou různé pohledy, které sahají od perspektivního zobrazení až k siluetám samoznaku. Obdivuhodné přitom je, že přesto tvoří harmonický celek. Zasáhne Goller tímto náš triviální rozhled, který se také skládá ze samých odlišných pohledů? Právě spojení řeči a předmětu k dialogické obrazové řeči, zapůjčuje dílům Michaela Gollera sílu a originalitu, a proto se vyplatí, se jimi intenzivně zabývat.
Franklin Puehn, 01/2006

Michael Goller